Mrzne. Minimálně mínus pět stupňů je. Člověk je tak rád, že může spokojeně koukat z okna na zamrzlou zahradu, na které od jara do podzimu intenzivně pracoval, s hrnečkem teplého čaje a něčím sladkým k zakousnutí. Zahrada je zazimovaná, poprášená bílým ledovým popraškem, stejně jako okolní pole a louky. Mám z toho dobrý pocit, během roku se udělalo opět hodně dobré zahradnické práce, sklep je proto plný uskladněné zeleniny na zimu. Den do Ježíška, prosinec, konečně mám volněji od běžné práce v laboratoři. Tak je čas vyrazit na houby!

Ne, nezbláznil jsem se. Opravdu rostou. Do zimního houbaření jsem se zamiloval už před mnoha lety a z vánoční nadílky čerstvých hub jsme si doma udělali už tradici. Druhů neroste v zimě příliš, ale ty, které rostou, jsou výborné. Co by to bylo za typicky vánočního černého houbového kubu bez boltcovitky bezové (Ucho Jidášovo, Auricularia auricula-judae) nebo snad už tradiční vánoční polévku bez penízovky sametonohé (Flammulina velutipes). Ani ta prospěšnými účinky napěchovaná hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) se neztratí, gulášová polévka je z ní velmi dobrá.

Boltcovitky (vlevo) teď pěkně narostly, posledních pár týdnů bylo stabilně nad nulou, což mělo pozitivní vliv i na růst hlív (vpravo). Zimní houby vydrží i mráz, sice se zastaví jejich růst, ale po oblevě v něm pokračují dál. A ta než přijde, tak se dá do lesa chodit jako do mrazáku, posbírat v ledu zamrzlé, skleněné a zvonící kloboučky těchhle obdivuhodných hub.