Status: přečteno

Ještě dříve než senátorem byl Václav Láska houbařem. Dodnes zůstává houbami posedlý – samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. A celá jeho knížka houbami voní. Ať už to jsou příběhy a vyprávění z lesů, luk a parků, nebo kulinářské rady, recepty a taje houbové kuchyně. Otvírá se tak před námi fascinující svět hub půvabných i nevzhledných, které dokážou chutnat jako mana. A které dokážou i zabít. Autorovým záměrem je vzbudit v čtenářích chuť na houby chodit i odvahu s nimi experimentovat v kuchyni a rozšířit jim seznam druhů hub, které si budou z přírody pravidelně rádi nosit domů. O tom, že po přečtení této knihy začnete hledat košík na houby a nůž k jejich očištění, abyste za jejich hledáním mohli co nejdřív vyrazit, není třeba pochybovat.

Hodnocení: Velmi čtivě psaná kniha o houbách, kterou jsem zhltl prakticky na posezení. Není to atlas, i když asi tak polovina knihy je v podstatě atlasově zpracovaná po skupinách podobných hub (hřibovité, muchomůrkovité, holubinkovité, liškovité a podobně, ale i mnoho druhů, které sváteční houbař nezná). Zásadnější částí, do které pan senátor vtiskl hodně ze svého kulinářského umu a osobní invence, je pak především druhá část knihy o zpracování hub v kuchyni, respektive hlavně o konzervování a uložení houbových přebytků na delší čas ve spižírně. Podobné rady a recepty se příliš nevyskytují a zejména některé druhy úprav jako třeba uzení nebo kvašení jsou vcelku neobvyklé, leč dobré způsoby uchování hub. Tím je pro mě kniha cenná a mnoho uvedených konzervací stojí minimálně za vyzkoušení, ne-li za zařazení do standardního repertoáru houbaře – kuchaře a kulináře.