Status: přečteno

Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky.

Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.

Hodnocení: Velmi čtivý a povedený kousek beletrie, který jsem přečetl jedním dechem během několika dnů. Ač mi hovorový jazyk knihy zas až tak úplně neseděl, příběh samotný je velmi zajímavý, stejně jako členění do dvou na začátku příběhu nepříliš souvisejících linek, které se ale na konci pěkně spojí. Vyzdvihuji i členitost vyprávění, kdy autorka často vkládá příběh do příběhu, a to i do konstrukcí vyšších řádů (úryvky překládaných příběhů atd.). No a samozřejmě srdeční pro mě bylo i celé téma románu, ve kterém autorka popisuje japonské reálie v podstatě tak, jak si na ně pamatuji já z vlastních zkušeností, jako bych byl opět na Šibuji a v Japonsku. Díky!