Takovýhle výlet jsem plánoval už nějakou dobu, ale všechno se sešlo teprve na začátku tohoto září. Vzhledem k tomu, že miluju hory, rozhodl jsem se udělat sobě a rodině radost celodenním přeletem od nás z jihu Čech až do Jeseníků, kam se zas tak často nedostanu, o to méně letecky. Cesta je cíl a tak jsem si přelet naplánoval po mnoha zajímavostech a krásách Česka – protože naše krásná země má opravdu co nabídnout, všechno to, čím se můžeme kochat zvrchu. Tedy z letadla.

Ze včera byl předpoklad, že v Soběslavi, odkud letíme, budou ráno zlobit mlhy. Přece jen už začíná podzim a Soběslav leží přímo u řeky. A taky že ano, mlhy se rozpustily až po deváté. Mezitím jsem tak připravil vše potřebné, natankoval, prohlédl dokumentaci i letadlo a v deset už jsme byli na cestě, s příslibem pěkného, slunečného dne. Hned po startu ze Soběslavi je to co by kamenem dohodil do Tábora. Přeletěli jsme přes letiště, které ještě bylo skoro bez provozu a pokračovali dále na sever. Před námi se začaly zvedat mírné kopečky kolem Votice a hned za ní už bylo vidět na Benešov, na jehož okraji je další letiště. Zde už probíhal celkem intenzivní plachtařský provoz, takže jsme ho lehce obletěli a podívali se na hrad Konopiště, který vykukuje z lesů vedle Benešova. Během pár dalších minut už byla na dohled Praha. Proletěli jsme řízeným okrskem vojenského letiště Kbely, v Brandýse přeletěli líně plynoucí Labe a pokračovali dále na sever kolem Mladé Boleslavi na další zajímavé místo, do Sobotky.

V Sobotce je kromě historického centra s kostelem sv. Máří Magdalény i pěkný lovecký zámeček Humprecht. Hned vedle Sobotky je gotický hrad Kost. Ze vzduchu se trochu hůře hledá, když je na skalním pískovcovém ostrohu, vklíněn do mohutných údolí okolo. To mu však neubírá na kráse. Po několika zatáčkách jsme opět popoletěli dále na sever kolem letiště v Mnichově Hradišti a před námi se začalo zvedat předhůří Jizerských hor, v dáli s majestátním Ještědem. Doletěli jsme k Hodkovicím se podívat na další skvost Česka, novogotický zámek Sychrov. Na blízkém letišti se nic moc nedělo, jen jsme nad sebou mohli občas zahlédnout historický kluzák, jak si líně točil v termice nad námi, a tak jsme pokračovali dále na východ. Pod námi se začaly objevovat a vyrůstat skalní věže Hruboskalska a samotný zámek Hrubá Skála. Největší dominantou této části republiky je však z velké dálky viditelná zřícenina hradu Trosky. Ne nadarmo je okolní krajina chráněnou krajinnou oblastí, příslovečně Český ráj. Opravdu ráj to napohled. Poté, co jsme se dostatečně vynadívali na ty dvě typické věže této majestátní památky, pokračovali jsme kolem Jičína do Dvora Králové, proletěli přes letiště, chvilku obdivovali další obdivuhodnou památku, barokní Kuks, a nakonec přistáli v Jaroměři.

Několik minut po vzletu z Jaroměře, kde jsme si dali pauzu na oběd, jsme obdivovali dominantu Opočna, renesanční zámek s přilehlým historickým centrem. Prolétli jsme přes další letiště, tentokrát v Žamberku, a vlevo od nás už byly vidět Orlické hory, podél kterých jsme pokračovali dále do Šumperku. Obletěli jsme jeden z vysokých kopců v okolí, Suchý vrch a prokličkovali dále skrz menší kopce, mezi kterými se tísnily menší vesnice a vesničky. Za Šumperkem už byly vidět i Jeseníky, cíl naší dnešní cesty. Přes Jeseníky se dá přeletět jen několika málo cestami skrz několik sedel, my si vybrali to Červenohorské.

Čím se člověk přibližuje blíže, tím výše se hory před námi zvedají, proto musíme stoupat už od Šumperku. V nejvyšším bodě, přes který se dnes musíme dostat, jsme měli pod sebou plno stále ještě zelených sjezdovek připravených na zimní sezónu, a nad sebou okolní hory, v dáli s vykukujícím Pradědem. Po překonání sedla už bylo možné opět klesat přes Jeseník, který je roztažený po několika okolních údolích, až na letiště v Mikulovicích těsně na polských hranicích, kde jsme přistáli.

Po natankování a pauze na letišti Aeroklubu Jeseník byl zbytek cesty už návrat domů, přes velkou část republiky. Do Šumperku jsme zvolili stejnou cestu, takže horami jsme se mohli pokochat ještě jednou. Tentokrát jsem vystoupal ale ještě výše, až nad obdivuhodnou technickou památku, přečerpávací elektrárnu s nádrží Dlouhé stráně. Na takovýchto místech si člověk uvědomí sílu přírody a respekt, který by měla dostávat, stejně tak sílu člověka, který byl schopen vytrhnout přírodě celou horu a změnit okolní divokou krajinu takovýmto rázným krokem, postavením tohoto vodního díla. Opravdu díla.

Po obkroužení nádrže jsme se pustili z kopce zpátky k Šumperku, převýšení je zde veliké a je to opravdu zážitek, vnímat horský prostor kolem sebe v 3D. Na úpatí Jeseníků jsme na chvíli věnovali pozornost renesančnímu zámku ve Velkých Losinách a přes letiště v Šumperku pokračovali dále na západ k Pardubicím. Přeskočili jsme opět kopečky podhůří Orlických hor, prolétli přes letiště v Ústí nad Orlicí a před námi se otevřela opět rovinatější část Čech. V poklidném odpoledni jsme proletěli řízeným okrskem vojenského letiště v Pardubicích, kolem chrudimského letiště, až na vodní nádrž Seč, která se v odpoledním slunci kroutila na řece Chrudimce jako had.

Během pár dalších minut se před námi objevila Haškova Lipnice nad Sázavou s majestátním hradem na kopci nad ní, kam Jaroslav Hašek také chodíval provázet. Další naše zastávka na trase byla přehrada Želivka a Želiv, s významným Želivským klášterem premonstrátů. O kousek dál už jsme byli skoro doma. Vynořil se před námi Kámen, malá vesnička se zajímavým, několikrát přestavěným hradem a dvoukilometrovou dráhou bývalého vojenského letiště. Posledním zajímavým místem, nad kterým stojí za to udělat zatáčku při letu kolem, byl Choustník a zřícenina starobylého hradu nad ním. Z věže nám zamávalo několik turistů a my mohli spokojeně přistát opět v Soběslavi po velmi povedeném dnu.

Kam se poletíme podívat příště?