Busan je druhé největší město v Jižní Koreji. Toto významné přístavní město nacházející se na jihovýchodním pobřeží Korejského poloostrova se také občas nazývá korejské Miami. S více než 3,5 miliony obyvatel je to živá a kosmopolitní metropole nabízející mnoho zajímavostí, ať už jde o dlouhé písečné pláže, moderní obchodní centra nebo rybářské trhy a gastroprůmysl s korejskými specialitami. Viz též Worldee.
Gamcheon, Jagalchi a centrum Busanu
Do Busanu vyrážím brzy ráno z ostrova Jeju, viz předchozí díl minisérie. Jeju a Busan jsou nedaleko sebe, takže let zabere všehovšudy jen hodinu času i s odbaveními na letištích.
Vojenské/civilní letiště Gimhae v Busanu není úplně přívětivé jako třeba japonská Narita, nebylo na něm žádné pítko, kde bych si natočil vodu, ani pořádná zásuvka, kde bych si nabil mobil. Během půl hodinky jsem vybral a zarezervoval ubytování a promyslel trasu, kudy se dnes vydám skrz město. Tak můžeme vyrazit objevovat Busan.
Došel jsem na zastávku vlaku do centra a dojel po fialové, zelené a červené lince hodinu cesty poblíž Gamcheonu. V metru jsem bavil nad slovem dne, při každém zavírání dveří totiž hlas opakoval frázi čurimuri hačinda. Kdo ví co to znamená, ale mohlo by to být třeba čum sem, nečum tam, nekecej a hačaj si.
Gamcheon je malebná čtvrť sevřená mezi kopci, která se často přirovnává k řeckému Santorini nebo peruánskému Machu Picchu díky svým úzkým uličkám, barevným domečkům a nádhernému výhledu na okolí Busanu. Zdejší domky jsou postaveny těsně vedle sebe a každý dům je jinak barevný, což dává čtvrti jedinečný vzhled. V Gamcheonu lze najít také spoustu uměleckých děl a instalací, které byly vytvořeny umělci z celého světa. Výstup od metra pěšky je vcelku náročný, ale výhledy na Gamcheon a okolí pak stojí opravdu za to.
Přetrpěl jsem tam ty davy a vydal se zpátky z prudkého kopce k moři, na pláž Seongdo. Opět jsem si uvědomil, jak špatné tu musí mít odpadové hospodářství, když kromě pár výjimek nemají na běžných ulicích odpadkové koše a všude mimo turistická místa je vcelku solidní nepořádek, poletující papírky, letáky, plastové láhve, všechno možné.
Každopádně projít se po pláži v písku a vlnkách bos bylo po několika dnech chození a výšlapů pro nohy blaho. Kdyby ta pláž měla deset kilometrů, tak jdu deset kilometrů bos. Dokonce jsem si říkal, že bych se i vykoupal, voda byla svěží. Ale nakonec jsem to nechal plavat. Nikdo jiný se nikde nekoupal, jen pár děcek se cachtalo v příboji. Nemají tady ani infrastrukturu na koupání, dokonce prý Korejci ani běžně neumí plavat. Takže se tu člověk může kochat hlavně pěknými výhledy na záliv, pláž, město, lanovku nebo most.
Další zajímavá místa pak byla až v centru města, u Jagalchi kolem přístaviště. Jagalchi je největší rybí tržiště v Jižní Koreji. Tržiště je jednou z nejatraktivnějších podívaných v Busanu. V přízení velké asi osmipatrové budovy jsou pestrobarevné stánky, kde se prodávají čerstvé ryby a plody moře. V budově je kromě rybářského managementu trhu také mnoho restaurací, stejně jako v okolí rybího trhu. Na trhu se dá sehnat prakticky všechno, co moře nabízí – od ryb a potvor všeho druhu, které jsou pěkně roztříděné do jednotlivých akvárek, přes mušličky, mušle, škeble až po olihně a velké chobotnice nebo humry.
Na místních seafood trzích okolo rybího tržiště v okolních uličkách až do odpoledních hodin prodávají své úlovky i drobní prodejci, kteří se na Jagalchi hlavní budovu asi nedostanou. Sedí na stoličkách, v rybářském vybavení, s pláštěm, rukavicemi a ostrým nožem, porcují a upravují čerstvé ryby a plody moře přímo na ulici. Občas jsem z toho měl pocit, že hygiena jim tedy nic moc neříká. Ryby čerstvé, sušené, pražené, pečené, uzené, jak si kdo přeje. Mezi specialitami jsem zde objevil i zvláštní organizmus Urechis unicinctus, tzv. mořský penis, který se zde také s oblibou konzumuje.
Nedaleko byly korejské vývařovny, kde se ve velkých kotlích vaří, lidé si něco koupí a hned to u stolečku mohou sníst. Dostalo mě, jak tam jedna paní smažila na grilu nějaké maso, které se ještě mrskalo a hýbalo, bojovala tam s tím, aby jí neuteklo z grilu. Tak to už bylo na tuhle část Asie vcelku drsné. Tož esence Asie.
Procházkou jsem se dostal do Yongdusan parku k rozhledně v centru města. Nampo je docela živá čtvrť, pod víceproudovkou kolem parku je rozlehlé podzemní nákupní centrum. To je také hodně dobře vymyšlené. Jako kdyby byl celý Václavák podkopaný a uvnitř byly samé obchody a rovnou i zastávky metra.
Na ubytování jsem se přesunul po hodině cesty metrem do čtvrti Haeundae na východě Busanu. Když jsem vylezl z metra, už byla tma a celá ulice plná zábavních podniků, restaurací, barů a obchodů docela žila. Zrovna jsem narazil na vystoupení, světelnou vodní show asi největší fontány, jakou jsem kdy viděl.
Haeundae pláž a odjez do Daegu
Roundtrip se mi krátí, zítra už se vracím opět do Japonska. Poslední den tak bude spíše odpočinkový v okolí pláže Haeundae v Busanu a večer se ještě přesunu do dalšího města Daegu, odkud se budu letecky vracet zpátky do Japonska.
Na Haeundae pláži jsem strávil velkou část dne brouzdáním se po okraji pláže v písku. V této bohaté čtvrti se staví plno mrakodrapů, na kamenech rybaří postarší dědkové a na pláži blbnou děti. Ne nadarmo se jí také říká korejská Miami beach.
S Češkou, se kterou jsem se potkal už v Seoulu, jsem se potkal i podruhé tady v Busanu. Sešli jsme se na Haeundae pláži a vyrazili společně aspoň na oběd, než se navečer přesunu do Daegu. Využiji jedné z posledních možností ochutnat další korejské tradiční jídlo a dám si tedy bibimbap, který podávají v rozpálené misce, s rýží a dalšími různými ingrediencemi s vajíčkem. Celý obsah se pak musí pořádně promíchat, aby se rýže nepřipekla.
Cestou na vlakové nádraží jsem se trochu zamotal na Seomyeonu, tam to mají trošku hůř značené. Na hlavním nádraží jsem si v automatu koupil jízdenku na KTX, korejské nejrychlejší vlaky, to abych je taky vyzkoušel a porovnal s japonskými shinkanseny. Pohodlné sedačky, podobné. Zásuvky na nabíječku, na rozdíl od shinkansenů KTX má. Cena jízdenky, levnější. Rychlost, menší. Celkově, opět velmi dobrý zážitek z cesty. V Daegu jsem byl za necelou hodinu, ani jsem nestačil si pořádně odpočinout a už jsem vystupoval za západu slunce na hlavním nádraží v Daegu. Na nádraží nejsou turnikety a kontroly jako v Japonsku, takže by se ad absurdum dalo asi jet i bez lístku. Korejský systém je v tomto podobný českému.
Daegu, čtvrté největší město v Jižní Koreji s více než 2 miliony obyvatel, je víceméně především průmyslovým centrem. Vzhledem k tomu, že tudy jen projíždím, jsem měl čas si projít jen kousek města kolem nádraží a řeky Sincheon. Snažil jsem se najít centrum, ale to mi přišlo dosti neurčité, nikde není žádné jedno hlavní náměstí s památkami okolo. Je tak tvořeno především rušnými ulicemi s obchody a podniky.
Oproti Soulu a Busanu jsem tu při procházce městem vlastně žádného cizince nebo turistu nepotkal, takže tady na mě v metru očividně všichni koukali, co tu dělám a proč jedu do nějakého zapadákova na okraji města. Daegu je asi tak velké jako Praha, má podobně tři linky metra jako Praha, bude i podobně veliké, spíše lehce větší, ale na první dobrou se zdá být vcelku provinčním městem bez nějakého většího turistického ruchu.
Zajímavost: Všude kolem tu svítí na kostelích červené kříže. Červená samozřejmě symbolizuje krev Kristovu, neonové svítící provedení pak nahrazuje zvonění zvonem svolávající věřící během otevírací doby do kostela na mše.
Došel jsem k parku Duryu, kde jsem měl mít ubytování. Na okraji parku je fotogenické jezero Seongdang s tradičními korejskými budovami na ostrůvcích a v dáli byla nasvícena také věž Daegu 83 ve volnočasovém areálu E-world v evropském stylu.
Na místě ubytování moje rezervované ubytování nebylo. Tedy motel zde byl, ale jiný. No a kde já teď v noci budu hledat svůj hotel, když lokace v booking.com nesedí.... Naštěstí mi poradil recepční z tohoto druhého motelu, takže jsem jsem svůj rezervovaný hotel našel trochu jinde. Recepční na hotelu asi spala, musela ji vzbudit až paní uklízečka, která se v průjezdu hrabala v odpadcích. Anglicky neuměla, tak byla debata trochu zdlouhavá, ale nakonec jsme se přes hlasový překladač nějak domluvili, utratil jsem poslední wony a recepční mi ukázala pokoj, který nakonec nevypadal tak zle, jako ubytování na chodbách a venku. Ale to k cestování prostě patří.
Zítra ráno už mě čeká jen cesta na letiště v Daegu a odlet zpět do Japonska. Roundtrip Jižní Koreou přes Seoul, Jeju a Busan je za mnou, ale další cestopisy z Japonska jsou už teď v podsekci Cestování – Japonsko.
