Přátelé,

i rok 2023 je pryč – jak na něj budete vzpomínat? Vzali jsme si k srdci aspoň něco málo z toho, o čem jsem psal vloni touto dobou? „Svět se mění a měnit se bude, ale nenechme se rozhádat, rozložit a rozpadnout na nefunkční části. Mluvme spolu, inspirujme se navzájem a vymýšlejme plány, jak problémy vyřešit. Jednoduché to nebude, ale jako v každém cyklu: po noci přijde den, po odlivu zase příliv a všechno bude tak, jak má být.“ Tuším, že se blíží rozednění.

Po problematických kovidových letech už kovid není takový problém a společnost se s ním naučila žít. To je dobře. Nejaktuálnější problémy se tak týkají především války v Ukrajině. Po skoro dvou letech horkého konfliktu plné invaze okupanty mám obavu, že i s tímto se společnost sžila až nepřiměřeně samozřejmě. Plno lidí tak situaci ve východní části našeho evropského kontinentu přestalo v podstatě sledovat, protože se cítí z války unaveni – jako by se jednalo o nějakou reality show. Přitom jde o jednu z nejdůležitějších kauz posledních desetiletí, která se nás bude týkat ještě za další desítky let. Podcenění tohoto válečného konfliktu – i když by si bylo snadné myslet, že se nás netýká – by nás v budoucnosti mohlo vyjít poměrně draho, ať už řádově vyššími výdaji na obranu před rozjetým vlakem východních totalitních režimů nebo i obětmi nejvyššími, které prozatím musejí nést (za sebe i ostatní Evropany) především Ukrajinští obyvatelé. A jak aktuálně varuje i přední historik Timothy Snyder, globální situace až nebezpečně příliš připomíná třicátá léta minulého století. Zřejmě se ne nadarmo říká, že v průběhu asi tří až čtyř generací se zapomíná na to, co si předchozí generace prožily. Zapomeneme, jak strašná byla obrna? Přestaneme se proti ní očkovat. Zapomeneme, jak strašlivé byly světové války? Lidé po sobě zase jdou. Náš nepřítel je arogance. Jsme tak odsouzeni k opakování již známých chyb. A nebo ne? Pamatujme na to při rozhodování se v bezpečnostních otázkách, u národních voleb i každodenních drobných rozhodnutích souvisejících s touto problematikou, historie nám ráda napoví, která cesta je ta správnější či správná. Koneckonců, následky zla kolem nás se můžeme pokusit mírnit tím, že budeme dělat dobré, zdánlivě i malé, věci a činy. Především by ale měly být motivovány ne strachem a negativními emocemi, ale empatií, soucitem a láskou, tedy emocemi pozitivními.

V roce 2023 bylo právě i mnoho významných pozitiv. Po dlouhých letech jsme si například zvolili prezidenta, za kterého se konečně nemusíme stydět. V osobní rovině mi loňský rok také přinesl mnoho dobrého. Ať už jde o stále pevné rodinné vztahy ještě utužované aktuálně např. ohromným kusem práce na stavbě nového rodinného domu nebo o nové zaměstnání v rámci výzkumu v regenerativní medicíně, kde se začínám intenzivně angažovat v syntézách a charakterizování nových zajímavých dendritických molekul určených k léčbě osteochondrálních defektů (více viz Projekty). Nerad bych ve výčtu dalších pozitiv a dobrých věcí na něco a někoho zapomněl, bylo jich mnoho s mnoha skvělými lidmi. Tak již jen krátce – díky především za všechen společně a kvalitně strávený čas.

Snad tedy dobře dopadne v roce 2024 i všechno ostatní, a pokud to ještě dobře nedopadlo, není to ještě konec. #PF2024