Jaro pomalu končí a příroda se zazelenala. Při výletech po okolí Jindřichova Hradce ještě před olistěním většiny dřevin jsem tak mohl vcelku snadno obhlédnout i svá místa s rostoucími houbami a mnohá nová objevit. Jaké houby se v posledních týdnech daly najít?

První jarní houby

Jedny z vcelku nápadných hub, které rostou velmi brzy na jaře a jsou schopné v podstatě přezimovat, jsou choroš poloplástvový (Polyporus brumalis), který rostl po okolí ve vcelku hojné míře na opadaných tlejících větvích. Již méně hojnou pak letos byla outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus), která je vidět v ještě neolistěném porostu na velkou dálku. Ta roste především na listnatých stromech.

Obrázek 1 a 2: Přezimující druhy zimně jarních nejedlých hub, choroš poloplástvový (Polyporus brumalis, vlevo) a outkovka rumělková na malé třešni (Pycnoporus cinnabarinus, vpravo), začátek dubna.

Na začátku dubna zde také začínají růst velké askomycety. Ucháče obrovského (Gyromitra gigas) jsem našel jen jednoho, zato ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) měl sezónu dobrou, bylo možné najít i vyšší desítky plodnic na mnoha stanovištích.

Obrázek 3 a 4: Jedny z prvních jarních velkých askomycet, ucháč obrovský (Gyromitra gigas, vlevo) a ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca, vpravo), začátek dubna.

Na konci dubna se po déletrvajících deštích objevil hnojník třpytivý (Coprinellus micaceus), jak je jeho dobrým zvykem, rovnou ve velkém množství na několika stanovištích. Na tlejícím pařezu pak člověk může najít i docela velký choroš brvitý (zimní, Polyporus ciliatus), který vytváří klasické houbové plodnice s dobře vyvinutou nohou. Při kontrole několika starších křovisek lísky obecné by se dalo říct, že i drobná a nenápadná kornice otrubičnatá (Encoelia furfuracea) je letos vcelku hojná.

Obrázek 5, 6 a 7: Hnojník třpytivý (Coprinellus micaceus, vlevo), choroš brvitý (Polyporus ciliatus, vpravo) a kornice otrubičnatá na větvi lísky obecné (Encoelia furfuracea, dole), konec dubna.

Májovky a podtrnky

Nepočítám-li kačenky a smrže, které jsem na zdejším rozlehlém masivu české žuly moldanubického plutonu nikdy nenašel, to pravé jarní houbaření začíná až s prvními houbami, které se upotřebí i v kuchyni. Ano, řeč je o čirůvce májovce a závojence podtrnce. Letos si daly díky chladnějšímu jaru vcelku na čas a objevily se až po větších deštích na začátku všeobecného olisťování stromů v polovině května.

Obrázek 8 a 9: Jedlé jarní houby vhodné i do kuchyně, čirůvka májovka žemlová (Calocybe gambosa var. flavida, vlevo) a závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum, vpravo), polovina května. Při sběru je důležité striktně posuzovat ekologii a další vlastnosti obou druhů hub, jinak hrozí záměna za jedovaté závojenky, či například vláknice a další vzácnější druhy.

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) roste v několika varietách, od bílé, přes žemlovou (var. flavida) po žlutou. Má specifickou vůni. Většina literatury ji popisuje jako moučnou, ale spíš bych ji cítil jako syrovou okurku s tím, že dost podobně mi voní i čirůvka fialová nebo špinavá. Významným určovacím znakem jsou také velmi husté lupeny s bílým výtrusným prachem. V kuchyni se upotřebí na různé způsoby, pro její dobrou pevnou konzistenci třeba do polévek nebo do smetanové omáčky.

Závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum) je také vcelku tvarově a barevně variabilní houba. Voní po syrové okurce jako májovka, jen méně intenzivně. Lupeny jsou řidší s typickým závojenkově růžovým výtrusným prachem. Třeň je vláknitý a uvnitř bývá ve stáří i dutý. Zásadní pro sběr je stanoviště, na kterém podtrnka roste. Tím bývají nejen trnkové remízky, odkud pochází její název, ale i staré sady a zahrady s růžokvětými stromy, především slivoněmi. Riziko záměny za podobné, ale jedovaté druhy je vysoké, proto je dobré sbírat podtrnky jen z míst, kde v okolí nerostou žádné duby, buky, jehličnany nebo další rizikové stromy.

Hlíva čepičkatá

Při letošních jarních mykotoulkách se mi podařilo objevit vzácnou hlívu. Rostla na jednom stanovišti na starých popadaných topolech, na kterých obvykle roste, v době jejího obvyklého květnového růstu. Hlíva čepičkatá (Pleurotus calyptratus) je zařazena v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožená) jen s nemnoha nálezy z celé republiky za desítky let. Zdá se, že se jí v ČR začíná dařit a v dalších letech tak můžeme očekávat její větší výskyt.

Obrázek 10: Vzácná hlíva čepičkatá (Pleurotus calyptratus) na padlém topolu, polovina května.